BITVA U ZBOROVA

Bitva u Zborova (1.-2. července 1917) představovala součást tzv. Kerenského ofenzívy a představovala první významné vystoupení Československých legií na východní frontě. Úspěch československých jednotek byl natolik výrazný, že ruská prozatímní vláda poté zrušila veškerá omezení na formování nových jednotek z českých a slovenských zajatců.

Průběh bitvy

Ještě před bitvou, která byla vedena v blízkosti ukrajinské obce Zborova, byli v průběhu dělostřelecké přípravy těžce zraněni dva pozdější významní českoslovenští generálové Jan Syrový (přišel o oko) a Otakar Husák.

Československá střelecká brigáda o síle asi 3500 mužů (1. střelecký pluk "Mistra Jana Husa", 2. střelecký pluk "Jiřího z Poděbrad", 3. střelecký pluk "Jana Žižky z Trocnova") dosáhla úspěchu na vedlejším směru v rámci Kerenského ofenzívy, když prorazila přes čtyři linie rakousko-uherské armády až do hloubky asi 5 km a získala velký počet zajatců a válečného materiálu. Proti Československé střelecké brigádě zde stály část 86. pěšího pluku a 6. pěšího pluku 32. uherské pěší divize a rakouské pěší pluky č. 35 (Plzeňský) a č. 75 (Jindřichohradecký) z 19. pěší divize o síle asi 5500 mužů, dobře vystrojených a výborně vyzbrojených.

Oproti tomu měla Čs. střelecká brigáda velmi slabou výzbroj, nedostatek kulometů a zcela nedostatečná byla i výstroj vojáků. Ztráty Čs. střelecké brigády při této bitvě byly 185 padlých a zemřelých následkem zranění a asi 700 zraněných. Krvavý byl zvláště polední boj o Mogilu, opevněné návrší držené maďarským plukem. Tam padla většina českých a slovenských legionářů.

Příslušníci československé 7. roty ve zborovských zákopech 

Zajímavosti

S bitvou jsou spojování hned tři budoucí českoslovenští prezidenti. Zatímco T. G. Masaryk bitvu sledoval z Petrohradu pomocí telegramů a válečných vývěsek, Ludvík Svoboda se jí účastnil v poli jako legionář, kde proti němu podle legendy stál na straně Rakouska-Uherska Klement Gottwald. Přítomnost Klementa Gottwalda však nelze podle dobových pramenů potvrdit. Podle historičky Lenky Bobíkové byl v červnu 1917 na východní frontě zraněn a z nemocnice v Marmaros-Sighetu se vrátil až v srpnu téhož roku.

U Zborova bojoval 1. střelecký pluk ještě pod názvem pluk "Svatého Václava". Po zborovské bitvě, když profesor Masaryk navštívil československé legionáře, dovolil si jako předseda Československé národní rady tento pluk přejmenovat na pluk "Mistra Jana Husa". Souhrnně byly výše uvedené pluky označeny ruským velením čestným názvem "pluky 18. června" (na tento den přišlo dle ruského kalendáře zahájení Kerenského ofenzívy, den před zborovskou bitvou) a mohly si na své prapory a korouhve připevnit čestné svatojiřské stuhy. Vrchní velitel ruských vojsk generál Alexej Alexejevič Brusilov ocenil československé legionáře tím, že se před jejich velitelem T. G. Masarykem poklonil po mužicku, až po pás.

Památník "Hrdinům od Zborova" v Blansku 

ZDROJ: Wikipedia