Bratská mohyla - Kalinivka

Cecová (dnes Kalinivka), ukrajinská vesnice asi 3 km jižně od Zborova.
Památník vznikl po dohodě československé a polské vlády na exteritoriálním československém území nad bývalou improvizovanou mohylou padlých z bitvy u Zborova, severně od kóty 352 u svatyně řecko-katolické (dnes pravoslavné) církve. Návrh vypracoval architekt Jaroslav Rössler, ktrý dal památníku podobu legionářské zemljanky, stavbu z betonu a zeminy prováděl krajanský architekt Jaroslav Hožvic ze Lvova, kovové prvky byly přivezeny z Prahy. Stavební práce probíhaly od září 1926 do června 1927, osazení bronzové desky s česko-polským nápisem proběhlo bezprostředně před Národní zborovskou poutí v červenci 1927. Za druhé světové války byl památník značně poškozen, sovětská strana sice povolila jeho opravu a osazení nové desky, nyní již s česko-ukrajinským nápisem, další návštěvy však byly zakázány a o památník se až do roku 1990 starali pouze obyvatelé vesnice, díky nimž byl uchován v podobě z roku 1945 až do dnešní doby. Před oslavami 100. let výročí bitvy byl pomník zrekonstruován. 

Pamětní deska České družiny - Kyjev

Česká družina vznikla z iniciativy krajanských organizací záhy po vypuknutí světové války. Přísahu složila na Sofijském náměstí v Kyjevě 28. září 1914. Tvořili jí Češi a Slováci žijící před válkou ve velkých městech evropského Ruska, Volyňské gubernii či na Kavkaze. 

V den jejich přísahy jim byla po 100 letech odhalena pamětní deska na Sofijském náměstí. 

Sokolovo

Přímo proti muzeu se rozkládá park , kde ve stínu korun smrků sporadicky promíchaných s břízou a bukem je na malém obdélníkovitém prostranství ústřední trojboký pylon z leštěné žuly, s ukrajinským a českým nápisem:

"Uplynou staletí, ale v paměti vděčných pokolení navždy zůstanou hrdinské činy sovětských a československých vojáků, kteří zahynuli v boji proti fašismu."

V popředí vlevo leží pamětní deska připomínající boj a hrdinskou smrt vojáků Rudé armády, mezi nimiž je zmíněn hrdina Sovětského svazu Grigorij S. Posochov. Souměrně k této desce je vpravo druhá, stejně velká, s ukrajinským nápisem:

Zde jsou pochováni hrdina Sovětského svazu nadporučík Otakar Jaroš a 120 vojáků ozbrojených sil Československa, kteří jako první zahájili boj pod obcí Sokolovo v březnu roku 1943 a spolu s jednotkami Rudé armády usiloval o zničení německo - fašistických okupantů.

Věčná sláva hrdinům!

Bachmač - Veliká Doč

Bitva u Bachmače byla bitva první světové války. Boje československých legií (Československo ještě neexistovalo) proti německé přesile proběhly 8.-13. března 1918 u dnešního ukrajinského města Bachmač, kde padlo 145 legionářů, 210 bylo zraněno a 41 pohřešováno. Německé ztráty se pohybovaly okolo 300 mrtvých a několik stovek zraněných.
Význam bitvy u Bachmače spočívá především v tom, že tu poprvé v novodobých českých dějinách bojovala čs. armáda, a to armáda státu, který ještě neexistoval, samostatně, proti značné přesile armády mocného státu. 

Bílá Cerekev

Pomník padlým sovětským a československým vojáků, kteří osvobozovali město..

Město Bíla Cerekev bylo významnou železniční křižovatkou a jako takové důležitým strategickým cílem. Boje za její osvobození začaly následující den, tedy 31. prosince ve čtrnáct hodin. Kvůli absenci vlastního dělostřelectva musel být však již rozpoutaný boj zastaven. K jeho obnovení došlo následujícího dne a pro československou brigádu trval až do 3. ledna. Vzhledem k nepřátelské přesile bylo dobytí města nad síly nepočetné jednotky Čechoslováků. To se podařilo až v dalším útoku Rudé armády. 

První československá samostatná brigáda byla za projevenou udatnost a odvahu během osvobozování Bílé Cerekve vyznamenána řádem Bogdana Chmelnického prvního stupně. Tento řád byl zřízen v říjnu roku 1943 a byl pojmenován po hrdinovi ukrajinských národních dějin. Řád byl udělován za výjimečné zásluhy v boji při osvobozování země. Toto vyznamenání dosvědčuje, že zápas za nezávislé Československo měl i svou širší, mezinárodní souvislost. 

Pomníky padlým na hřbitovech Ljukjanivka a Svjatošin v Kyjevě

Během osvobozování Kyjeva utrpěla naše jednotka tyto ztráty : 30 mrtvých, 80 zraněných, 4 pohřešovaní.

5.11.1943 v 15:00 započal boj v předměstí Kyjeva ve směru závodu "Bolševik". Společně s tanky vnikla do Kyjeva 1. a 2. zesílená rota jako boční zajištění. Rozpoutal se těžký pouliční boj. Své hrdinství prokázali samopalníci tankového praporu, pod velením por. Antonína Sochora, a tankisté podporučíka Josefa Buršíka a podporučíka Richarda Tesaříka. Naše tankisty doprovázely dvě Kyjevské odbojářky, Olga Kučerová a Lýdie Uvarenková, které upozornily velitelský tank ŽIŽKA (pod velením ppor. Josefa Buršíka) na postavení nepřítele. Úsilí útočících jednotek přineslo velký úspěch, pod soustředěným tlakem byl nepřítel donucen k ústupu a opouštěl jedno obranné postavení za druhým. Kolem 18 hodiny dosáhly jednotky 1. polního praporu (pod velením pplk. J. Nováka, zástupci - npor. J. Dočkal a kpt. J. Khol) a tankového praporu (rota T-34/76 ppor J. Buršíka a rota T-70M ppor R. Tesaříka) s motorizovanými samopalníky por. Antonína Sochora pátého konečného postupného cíle - nádraží Kyjev a armádní učiliště uprostřed města. V noci se k nim přidala i samopalnická četa druhého praporu pod velením rtm. O. Kvapila, která se odtrhla od svého praporu a postoupila daleko vpřed. V pozdních večerních hodinách postoupil přes silnou obranu nepřítele do středu města také 2. polní prapor (pod velením mjr. M. Kukly, zástupce kpt. O. Záhora). Po dosažení stanovené čáry se pěší jednotky zakopaly a vytvořily kruhovou obranu. Plk. L. Svoboda se přemístil se svým štábem (zástupce velitele brigády pplk. V. Přikryl, náčelník štábu škpt. B. Lomský a přednostové prvního až sedmého oddělení kpt. L. Novák, npor. L. Engel, npor. M. Šmoldas, škpt. J. Koutný, npor. F. Skokan, kpt. R. Kantorek a npor. M. Bachrach) do Volejkova, kde od velitele 51. střeleckého sboru dostal rozkaz pokračovat v útoku hned ráno v 6:00 6. listopadu 1943. "Němci však, když zjistili, že jim Rybalkovy tanky odřezávají všechny ústupové cesty, se snaží uprchnout, ale před tím chtějí město zničit. Smrtelné nebezpečí nad Kyjevem, už nejde o hodiny, ale o minuty. Proto se nezastavujeme; ostatně ve 24:00 mě volá nový velitel 38. armády generál plukovník Moskalenko a (...) nařizuje telefonicky: "pokračujte v útoku ... Nedívejte se nalevo ani napravo a postupujte vpřed tak, aby do svítání 6. listopadu 1943 byl Kyjev osvobozen!"
6. listopadu 1943 "Tanky, samopalníci a ženisté vyrazili k poslednímu útoku v 02:00; posledních 11 km cestou ohně, řítících se stěn a střech, poslední dělové rány a kulometné dávky tohoto vyčerpávajícího, ale skvělého útoku." při kterém českoslovenští vojáci jako první dosáhli centra Kyjeva a v 7 hodin břehu Dněpru. Ústupová cesta, zbývající ještě do té chvíle nepříteli, je přeťata. Dopoledne se pak brigáda přesunuje na předměstí Sofijevskou Borščagovku. Kyjev byl osvobozen.

Charkov

Pomník u bývalé nemocnice

Po dobití Charkova, v březnu 1943 zmasakrovaly nacistické jednotky SS na 800 zajatců v nemocnici v ukrajinském Charkově. Mezi oběťmi byla i skupinka Čechoslováků raněných v bitvě u Sokolova, většina z nich byla zavražděna 14.3.1943. Mrtvé tam připomíná skromný památník. Příznivci vojenské historie usilují o to, aby nesl i jména vojáků. 

V nemocnici byli i Čechoslováci. Z obklíčení tehdy na poslední chvíli unikl Antonín Sochor s dalšími dvěma vojáky. Kolem deseti raněných z bitvy u Sokolova ale zahynulo.